2015 - jedenáctý ročník
Propagační akce na jedenáctý ročník
Milovníci pálenek měli možnost ochutnat produkty z místních pálenic (Kozlov, Lavičky a Osová Bitýška) na 37. ročníku akce Gastroden, který se konal dne 15. 10. 2014 v hotelové škole Světlá a Střední odborné škole řemesel ve Velkém Meziříčí. Tam jsme měli prezentaci pálenek destilovaných právě v těchto pěstitelských pálenicích a pár vzorků, které zůstaly z minulého koštu. Akce se velmi povedla, mnoho návštěvníků litovalo, že přijeli za volantem. Ale není všem dnům konec. Věřím, že spolupráce bude pokračovat. V sekci "fotografie" můžete shlédnout několik snímků z této akce.
Krátká zpráva z přípravy letošního ročníku:
Přípravy letošního ročníku byly zahájeny již koncem loňského roku. Dobrý kamarád (díky, Jirko H.) nám pomohl sehnat koštovačky, které jste si dříve tak oblíbili. Jedná se o vysoké pohárky z tenkého skla, které jsme na výstavách vždy rozdávali v ceně vstupného - viz foto níže. Byly za slušnou cenu, takže se k nim letos vracíme. Skleničky a rovněž láhve pro vítěze (jen 1. místa) jsou již vypískované a připravené pro hosty. Rovněž již máme zakoupeny poháry a diplomy pro vítěze - rovněž viz foto níže. Takže se máte, milí návštěvníci našeho Koštu, na co těšit.
Reklamy popř. články v tisku vyšly v týdeníku Velkomeziříčsko dne 4., 18. a 25.března. Od 1. dubna byl týdeník bohužel zrušen a další reklama či upoutávka na naši akci je zveřejněna na webových stránkách města Velké Meziříčí http://www.mestovm.cz/ a dále na všech odkazech našich mediálních sponzorů (viz titulní strana).
Jako každoročně jsme jednali s Českým rozhlasem Region Vysočina (87,9 FM). Letos se nám bohužel rozhlas Region Jihlava neozval, takže rozhlasová reportáž v tomto roce asi nevznikne. Možná, že nedošel e-mail na správnou adresu, možná, že... ale co? Jdeme dál a vynasnažíme se, aby Tradiční košt pálenek měl stále vysokou úroveň.
Náš "Alkobülletin"
Motto:
Páry se kondenzují ve formě vody, podaří-li se zachytit. Mořská voda vypařena a schytána se dá pít. Víno proměněné v páry se stane vodou.
(Aristoteles, řecký filosof)
Tradiční košt pálenek – letos již 11. ročník
Vážení hosté, milovníci dobrých pálenek,
rok se sešel s rokem a je tu opět náš Tradiční košt pálenek, na kterém vás srdečně vítáme. Letošní jedenáctý ročník se koná již po šesté v sále HZS ve Velkém Meziříčí, kde získává stále větší oblibu a popularitu. Jsme velmi potěšeni, že naši návštěvníci jsou opravdoví „fajnšmekři“ a košt pálenek není vnímán jako nástroj k získání snadné opilosti, nýbrž jako možnost setkávání, diskutování a vychutnávání. Byla by škoda neužít si mnoha vynikajících destilátů, které na této akci můžete ochutnat. Některé z nich jsou vyrobeny z neobvyklého ovoce - kde a jak často se k takovým vzácným destilátům dostanete?
I letos na vás čeká ochutnávka mnoha vzorků kvalitních pálenek. Věřím, že si každý z vás najde „svého“ šampióna, protože každý z nás má jinou chuť a v oblibě jinou pálenku. Naše hodnotící komise se před čtrnácti dny zhostily nelehkého úkolu a vyhodnotily nejlepší destiláty v každé kategorii. Patří jim za to srdečné poděkování. Výsledky a vítězné pořadí si prohlédněte v Katalogu výstavy. Silně aromatické pálenky (černý bez apod.) doporučujeme ochutnávat až na závěr, mohly by vám částečně ovlivnit chuťové buňky při další degustaci. Chápeme, že je to dost těžké, zvláště když z lahví vítězů ubývá pálenka velmi rychle. Vždyť, kdo by nechtěl ochutnat to nejlepší z nejlepšího.
Každoročně v tomto našem „Alkobülletinu“ uvádíme různé zajímavé články týkající se výroby a konzumace alkoholických nápojů. Zájemci si mohou přečíst všechny články na našich webových stránkách, které jsou celoročně aktualizované. Za tři roky od jejich zřízení je shlédlo již téměř 9 tisíc návštěvníků a toto nás velmi těší. Téměř v každém pojednání se objevilo pár řádků z dějin destilace, ovšem nikdy toto téma nebylo zpracováno uceleně. Proto jsme se rozhodli, že se o to letos pokusíme. Na dalších stránkách tedy uvádíme rozsáhlou historii alkoholu, od vína počínaje až destiláty konče. Tak čtěte a degustujte.
Trocha humoru: Jenom jedna věc je lepší než štamprle slivovice! Dvě štamprle!!!
Alkohol je starý jako lidstvo – příběhy z bible a z řeckých bájí
Mohli bychom snad začít tím, že alkohol je úzce spjatý ze životem na zemi. Při dozrávání ovoce, kdy dojde k jeho poškození, napadnou dužinu bakterie, které způsobí kvasný proces, a tím přeměnu cukrů na alkohol. To však necháváme odborníkům, ostatně o obdobném tématu jsme psali vloni. Přejdeme radši k jinému pojednání o vzniku alkoholu.
V jednom fejetonu se psalo, že víno stvořil Bůh. Když vyhnal Adama s Evou z ráje, bylo mu jich přeci jen trochu líto, a řekl si, že jim to trápení trochu zmírní. Chvíli přemýšlel, a pak jim dal víno. Archanděl Michael však namítal, že potom vlastně vůbec nepoznají, že byli vyhnáni, ba naopak se jim to bude líbit ještě víc. A tak Bůh ještě stvořil kocovinu, tvrdnutí jater a jiné nemoci z přemíry alkoholu.
Další zmínku o vínu najdeme v bibli, kde je psáno, že již Noe zasázel vinice a lisoval z hroznů víno. Neznaje opojné síly vína, požil ho jednoho dne více, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. Takže kolébka vinné révy je možná v okolí hory Ararat, kde Noe přistál se svojí archou.
Z řecké mytologie je známo zase několik pověstí o Dionýsovi, bohu vína. Ten byl synem Dia a Semely. V dospělosti potkal Ampela (pozn. autora: Ampelos je známá značka řeckého vína), se kterým pořádal bujaré večírky a oddával se radostem. Ten se však po pádu ze splašeného býka zabil a Dionýsos žalostně naříkal. Proto Zeus proměnil Ampela ve vinný keř. Víno z jeho hroznů dodávalo Dionýsovi i jeho druhům opět uspokojení a slastné veselí.
Podle jiné pověsti prý Dionýsos vyrůstal v nyské dolině s nymfami, kde poprvé okusil hrozny a víno. Nebo další příběh hovoří o tom, jak mladý Dionýsos putoval na ostrov Naxos a cestou našel podivuhodnou rostlinu. Jeho odvěký nepřítel Lykúrgos mu ji však chtěl spálit žárem slunce. Proto si Dionýsos ukryl révu do ptačí kosti. Lykúrgos však rostlině vdechl nadpřirozenou vegetační sílu, a ta rostla a rostla, takže hrozilo, že se kost roztrhne. Tak ji Dionýsos ukryl do lví kosti, ale ani ta dlouho nestačila. Nakonec našel v písku dlouhý oslí hnát, ve kterém rostlinu donesl. Na ostrově rostlinu zasadil, a z plodů byla lahodná šťáva, která měla zvláštní účinek: dávala zapomenout na denní strasti a životní trampoty. Nápoj však získal i něco z těch kostí. Po první sklence je člověk prý jako pták, po třetí je silný a odvážný jako lev, ale po dalších již tropí jen osloviny.
Trocha humoru: „V Čechách umírá ročně 10 tisíc lidí na alkohol.“ „Tak to se mě netýká, já su z Moravy.“
Rozvoj vinařství a zápisy z českých kronik
Víno bylo na světě opravdu dříve než člověk. Není pochyby o tom, že plody plané vinné révy sbíral již člověk mladší doby kamenné. Před šesti tisíci lety se réva pěstovala na území dnešního Iránu, Afganistánu a pravděpodobně i ve východní Číně. Nejsou však dochovány zápisy, jak se hrozny zpracovávaly a jak se vyrábělo víno. Okolo roku 3500 př. n. l. vznikly na Blízkém východě a v Babylónii první vinice. Rovněž faraónové v Egyptu pěstovali již 6 až 8 odrůd révy.
Z Asie se pěstování révy přeneslo do Středomoří, a zbytky vína a semena révy se tak našly v nádobách v Řecku a jinde. Na Krétě či v Thrákii se již dá mluvit o vyspělém vinařství. Sokratovi a Aristotelovi žáci psali o hnojení, roubování a řezu révy. Vinařství se dál šířilo do Itálie, taky do Černomoří na Krym či sever Afriky. Féničané založili vinice ve Francii, kde naučili Galy pěstovat vinnou révu. Římané zase rozšířili rostlinu do všech svých kolonií. Postupně se dostalo víno i do Čech. První zpráva je od kronikáře Václava Hájka z Libočan: „Roku 892 dostal kníže Bořivoj zvláštní novinky, mezi nimi též dar od Svatopluka, knížete moravského, nikdy v této zemi nevídaný a neslýchaný, totiž sud dobrého vína, kteréhož když kníže a kněžna , též hodokvasové když okusili, velmi se tomu nápoji divili“.
Další písemné zprávy jsou z poloviny 10. století. Z latinsky psané legendy „Crescente fide“ čteme, že „sv.Václav se svým pomocníkem Podivenem chvátal za nočního ticha na vinici svou, a natrhavše hroznů, ukládali je do koše a nosili tajně do jeho komůrky a tam vymačkávali víno na lisu a nalévali je do džbánu.“
Nejvíce se o rozvoj sadovnictví v naší zemi zasloužil pravděpodobně král Karel IV. Ten nechal přivézt z Rakouska, Porýní a z Francie mnoho odrůd révy a vysázel je v okolí Prahy a Mělníka. Byli ustanoveni perkmistři viničních hor a někde i kmetský úřad viniční, jemuž předsedal mistr viničný. Úřad perkmistrovský trestal různé nepořádky podle královské vůle velmi přísně. Kdo způsobil škodu na vinici, tomu byla uťata ruka nebo se mohl vykoupit 20 kopami. Kdo škodil na vinici v noci, ztratil život i jmění. Na přelomu 16. a 17. století bylo v Čechách asi 4 tisíce ha vinic. Zkázu a úpadek způsobily pozdější války, především třicetiletá (1618 - 1648). V polovině 19.století zůstal jen 1 tisíc ha vinic.
Trocha humoru: „Alkohol odbourává stres, odstraňuje šaty, podprsenky, kalhotky a jiné zábrany.“
Destilace – jak a kdy vznikl zesílený alkohol
Víno má úzkou souvislost s destilací, nebo-li zesilováním alkoholu. V té době to byl totiž společně s pivem a medovinou nejrozšířenější alkoholický nápoj.
O zesilování lihových tekutin se zmiňují již egyptské a čínské prameny. Způsob destilace se k nám dostal pravděpodobně z Arábie. Předpokládá se, že tuto znalost měli nejspíš lékaři a mniši. Svědčí o tom basreliéfy v Memfis v Egyptě (3. tis. př. n. l.) ukazující výrobu pálenky od trhání hroznů, přes lisování a kvašení až k destilaci („dis“ = oddělování a „stillo“ = překapování), nebo zmínka Aristotelova (r. 384 př. n. l.) o tom, že páry z vína se po zhuštění opět mění na tekutinu (viz naše motto – pozn. autora). Zevrubný popis destilace popsal alchymista Synesia, který rozebral spisy Demokritovy (2. až 3. stol. n. l.). Důkladněji destilaci popsal alchymista Zosimoc. Rovněž arabský lékař Geber popisuje ve spisu „Summa perfectionis magisterii“, jak se má destilace provádět. V jiném popisu „Testamentum Geberi, regis Indiae“ podává přesný návod jak z bílého vína vyrobit „aqua vitae“, nebo-li vodu života.
Název alkohol pochází nejspíš z arabského „al kehal“, což znamená jemná, ušlechtilá látka (něco neobyčejného). Stejně tak i název alembik (dodnes používaný název pro destilační přístroj) je z arabského al ambik. Ve 12. až 13. století bylo již přesně popsáno překapávání, nebo-li pálení alkoholu. V té době se výroba lihu dostala již do Evropy. Arnaut de Villeneuve, alchymista aragonského krále, napsal ve 13. století „Pojednání o uchování mladosti“, kde alkohol považuje za hledaný elixír života, čili živou vodu. Získaný první destilát byl několikrát (až 10x) znovu destilován, a pak pojmenován „perfectissima“ – asi není nutno překládat, že? Staré lékařské recepty uvádí: „Aqua vitae je matkou, paní, královnou všech léků, zničí každý jed, brání hnilobě, pomáhá proti každému vnějšímu i vnitřnímu svízeli, zvláště proti chladem vzniklému utrpení, udržuje teplotu těla a život. Nutno však používati tohoto prostředku vzhledem k jeho veliké síle opatrně a nezředěn může být v malém množství podán jen starcům, trpícím studeným žaludkem“.
Ve 14. a 15. století se v latinských rukopisech vyskytují pro líh názvy jako spiritus vini (duch vína), aqua vitae (voda života) či Ceresis et Bacchi. Čistý alkohol nazývali alchymisté argentum vivum vegetabile a považovali ho za první stupeň k dosažení kamene mudrců.
Pálení alkoholu v Čechách a na Moravě
Podle dochovaných pramenů se s „pálením“ destilátů začalo v Čechách ve 13. století. Znalost a technologii k nám donesli studenti, ranhojiči, felčaři, lékárníci a alchymisti vracející se z universit v Itálii a Francii. To bylo za života Jana Lucemburského (1296 - 1346) a výroba se rozšířila hlavně za Karla IV. (1316 - 1378). Destiláty samotné nebo i slazené, kořeněné bylinami apod. byly pokládány za důležité léky. Roku 1370 vznikl zákon, který zakazoval do země české (kromě Hory, Budějic a Písku) dovážet cizí víno (i pálené), a proto vznikaly nové vinice. Spotřeba páleného vína stále vzrůstala, a tak se začalo pálit i z vinného droždí, z piva a rovněž ze zkvašeného ovoce. Nutno však dodat, že se jednalo především o zkažené, „špatné“ víno a nekvalitní ovoce. V knize Jana Černého Jevíčského „Liber de arte distillandi“ z r. 1556 je uvedeno, z jakých surovin se alkohol vyráběl. Jsou to víno, pivo, vinné droždí, z ovoce pak slívy, plané trnky, hrušky, jablka, mišpule, jahody, z obilí pšenice, ječmen, žito (nesladované i sladované) a dále jalovec, bezinky a šípky.
Výrobci se nazývali paliči vína, nebo-li vinopalníci. Ti se později sdružovali do cechů.
První vinopalna byla založena Václavem IV. v Kutné Hoře a destilát byl určen především pro horníky. V roce 1518 bylo přiznáno právo pálení dodnes známé výrobně „U zeleného stromu“ v Prostějově. Pálilo se však i v Prachaticích (hlavně žitná) a destilát se vyvážel i do Německa (Pasovsko a jižní Německo). Vinopalnictví se provozovalo i v Jihlavě (okolo r. 1550), ve Starém Brně a v Opavě (r. 1584). Oscar A. Mendelsohn a Ferdinand Engel nazvali ve své knize „O obezřelém pití“ (1952) šestnácté století stoletím pijáctví. K rozšíření pálenek přispěly také dlouhé války, v nichž bylo zcela obvyklé, že markytánky podávaly žoldnéřům a vojákům alkohol v nadměrném množství. Dodnes se zachovaly o tom různé písně. Spotřeba pálenek se rozšířila tak, že již r. 1548 byl vyhlášen zákaz pití pálenek v sobotu a v neděli (to by dnes asi neprošlo, že?) a byl vydán zákaz výroby pálenek z obilí. Zákazy byly nutné jak z pohledu národohospodářského, tak i zdravotního. Ovšem znalost o škodlivých látkách nebyla tehdy ještě známá, a tak se vinopalník musel pouze slibem zavázat, že nebude používat „zdraví škodlivé látky“. Nakonec musela být zavedena daň z pálení. To dokazují zápisy z vizovického archívu z 15.stol.
Trocha humoru: Kdy se pije kořalka? Když je! Která kořalka je lepší? Ta další! Která je nejhorší? Ta co není!
Vývoj pálenic, destilačních přístrojů a slivovice v Čechách
Obliba destilátů se mezi obyvatelstvem rychle rozšiřovala, a tak vznikaly další a další vinopalny. V roce 1750 měl například Tovačov jeden pivovar a sedm vinopalen. V Přibyslavi a v Polné se pálilo na 31 kotlích. Asi od roku 1825 se začala pálenka vyrábět z brambor, z kukuřice a řepné melasy. Lihovarské výpalky potom sloužily jako velmi hodnotné krmivo pro zvířata a netvořil se tak téměř žádný odpad. V letech 1870 až 1875 bylo údajně v Čechách a na Moravě 243 pálenic. V roce 1875 byla v Praze založena lihovarnická škola. Bohužel, její činnost ukončil v roce 1939 říšský kancléř A. Hitler.
Původní výroba alkoholu byla velmi primitivní. Ovoce se nechalo samovolně zkvasit a kvas se nalil do velikého hrnce (cca ¾ objemu). Do hrnce (do kvasu) se položila třínožka a na ni se položila miska. Hrnec se přikryl velikou mísou (umyvadlem), naplněnou studenou vodou. Kvas se zahříval a alkoholové páry se kondenzovaly na dně mísy a kapaly do misky. Výrobek nebyl kvalitní a tak se proces několikrát opakoval.
V raném středověku se destilační přístroje skládaly z topeniště a hrnce, na kterém byla vysoká kuželovitá helma. Kondenzující páry se sbíraly do rýhy pod helmou, která krátkou odtokovou rourou byla vyvedena ven. Až v roce 1815 vynalezl Pistorius aparát, ve kterém byly páry vedeny přes jeden nebo více zpětných chladičů a zesíleny. Později se vyráběly dva destilační kotle, které se používají dodnes. Nejmodernější systém je však tzv. jednokotlový se zesilovačem, deflegmátorem, popř. doplněný katalyzátorem (snižuje obsah etylkarbamátu). O současných kotlích jsme však již psali v minulých ročnících.
Nejslavnějším destilátem v našich krajích je slivovice. Ovšem nevyrábí se jí zdaleka nejvíce. Co se týká vypáleného množství, pak jednoznačně vyhrává jablkovice (ať už z dužniny či jablečného vína tzv. „calvados“).
Švestky byly u nás známé již v 8. či 9. století. Strom se do Evropy dostal pravděpodobně z Balkánu. Odtud se k nám však taky dostala kolem roku 1940 rovněž obávaná nemoc švestek tzv. „šárka“. Rozkvět pěstování se datuje od konce 18. století. Koncem 19. století však konkurence z jižní Evropy způsobila neprodejnost tohoto ovoce, a tak vzniklý nadbytek se začal víc využívat v pálenicích. Zaplať pánbůh za to!!!
Použitá literatura: Ing.Dr.Josef Dyr – Výroba slivovice a jiných pálenek
Filip Jenč a kolektiv – Alkohol jako lék Jindřich Hauft – Brevíř o českém víně
Hezkou zábavu vám přejí organizátoři akce Jaromír Plodek a Karel Eliáš.